Článek je českým překladem článku, který vyšel v časopise Scientific Reports of Fire University (Zeszyty Naukowe SGSP). Původní článek naleznete na: https://zeszytynaukowe-sgsp.pl/resources/html/article/details?id=623028
Pokud budete chtít na článek odkazovat, odkazujte prosím na původní článek, tedy na: BELICA, Ondřej a Gary D. STORRICK. Historical outline and development of technical means for work at heights. Scientific Reports of Fire University SGSP. 2024, roč. 2, č. 90, s. 83-106. ISSN 0239-5223. DOI: 10.5604/01.3001.0054.6246. Dostupné z: https://doi.org/10.5604/01.3001.0054.6246
Celý článek v pdf, včetně obrázků, je ke stažení či k tisku na: https://craa.cz/wp-content/uploads/2024/06/OOP-historie.pdf

Abstrakt
Již od nepaměti muselo lidstvo vykonávat činnosti ve výškách a nad volnou hloubkou. Ať už se jednalo o zajišťování obživy (např. sběr plodů ze stromů, pohyb nad lapacími jámami atp.) anebo jen o potřebu získání rozhledu po okolí. Stejně jako v současnosti, i v dobách dávných a minulých vyžadovaly práce ve výškách a nad volnou hloubkou specifické znalosti a dovednosti, případně i věcné prostředky, avšak nejednalo se o izolovanou disciplínu. Technické prostředky zabezpečující pracovníky ve výškách a nad volnou hloubkou provází lidstvo stejně dlouho, jak vykonává práce na takovýchto pracovištích. Prošly dlouhým vývojem, od improvizovaných prostředků až po ty sofistikovanější účelově vyrobené. Avšak o jejich vývoji či použití se v odborné literatuře nachází jen málo informací 〈1〉. Článek přináší přehled dochovaných informací o technických prostředcích, které dnes známe jako osobní ochranné prostředky proti pádu (OOP).

Klíčová slova
Pád z výšky, ochrana proti pádu, OOP, záchrana ve výškách, zachycení pádu.

1.    Úvod

Nejčastěji jsou činnosti ve výškách a nad volnou hloubkou spojovány se stavebnictvím. Jak jinak vysvětlit vznik pyramid, ať už egyptských v Gíze, či mayských na Yucatanu. A co teprve babylonská věž, jež, podle knihy Genesis, „sahala až do nebe“, či jiné mezopotamské, dochované, stavby (např. Husravův palác Ták Kasrá v Ktésifóntu nebo spirálovitý minaret Velké mešity v Samaře). Kromě výškových objektů, které se dochovaly až do dnešních dní (zejména kostelů, hradů, zámku atp.), jsou mnohapatrové věžové stavby zobrazeny na mnohých výtvarných dílech dochovaných z různých etap lidské historie.

Stavebnictví však není jediným oborem, kde se pracovníci pohybují ve výškách a nad volnou hloubkou. Týká se to i pracovníků v energetice, průmyslu, telekomunikacích, dopravě, zemědělství, hornictví, ale i hasičů a záchranářů. Ti všichni se pohybují ve výškách (nebo nad volnou hloubkou) a mohou být ohroženi na životě nebo zdraví deceleračním poraněním vzniklým v důsledku pádu. Uvádí se, že pád je (hned po nehodách způsobených v silniční dopravě) druhou nejčastější příčinou vzniku traumat[1] 〈2〉〈3〉. Jedná-li se o pády z výšky (nebo do hloubky), dochází k mnohačetným poraněním (polytraumatům). V necelých 40 % (39,9 %) případů bývají smrtelné 〈4, s. 74〉.

Ve snaze minimalizovat následky těchto úrazů prochází v současnosti ochranné prostředky proti pádu rychlým vývojem a poskytují uživatelům vyšší úroveň bezpečí a větší komfort. Z prezentací výrobců se zdá, že ochrana proti pádu je záležitostí posledních pár let, maximálně několika málo desetiletí. Potvrdit, zda tomu tak opravdu je, může pomoci tento článek.

2.    Ochrana proti pádu při práci ve výškách a nad volnou hloubkou

Pod obecným pojmem práce ve výškách a nad volnou hloubkou se rozumí práce a pohyb pracovníka na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sesutí nebo nad vodní hladinou či jinou látkou, kde v případě pádu do ní hrozí nebezpečí utopení, zadušení, poleptání nebo akutní otravy 〈5, s. 11〉. Na takových pracovištích je od určité výšky[2] nezbytné přijmout technická a organizační opatření k ochraně pracovníků před pádem. Tato opatření zahrnují kolektivní i osobní ochranu.

Kolektivní ochranou se rozumí prostředky kolektivní ochrany, tedy takové, které mohou poskytovat ochranu více pracovníkům současně. Jedná se zejména o lešení, ochranná zábradlí, záchytná lešení, ohrazení, pracovní plošiny atp., které jsou dostatečně odolné vůči předpokládanému namáhání. Zpravidla slouží jako ochrana proti pádu i jako prostředky k dosažení místa práce. Umožňují současné použití několika pracovníky a jejich použití nevyžaduje žádné zvláštní zaškolení ani zvláštní odbornou či zdravotní způsobilost. Pohyb pracovníka je na druhou stranu omezen pouze na prostor vymezený samotným prostředkem a v případě opuštění tohoto prostoru prostředek není schopen ochranu proti pádu poskytnout.

Individuální ochranou (osobním zajištěním) se rozumí osobní ochranné prostředky (dále jen OOP), jimiž se zabývá tento článek. Za OOP se považují zařízení či prostředky užívané či nošené současně jediným uživatelem, které jej chrání před jedním či více riziky 〈6, s. 66〉.

2.1   Vývoj požadavku na ochranu proti pádu

Jako první dochované opatření na zajištění BOZP se uvádí zákon č. 229 Chammurapiho zákoníku 〈7, s. 4〉, datovaný kolem roku 1686 před naším letopočtem, avšak tento požadavek[3] je spíše odpovědností za „vadu díla“ než prevencí rizik v BOZP. Explicitní požadavek na ochranu proti pádu je uveden už v Pentateuchu, pěti knihách Mojžíšových, jež byly napsány mezi lety 1440 – 1400 před naším letopočtem. V Exodu (2. knize Mojžíšově) je uveden požadavek na zakrytí vykopané nebo odkryté studny, aby do ní nespadlo hospodářské zvíře 〈8, kap. 21 verš 33〉, jinak je majitel studny povinen poskytnout majiteli zvířete finanční náhradu a kadáver si ponechat 〈8, kap. 21 verš 34〉. Dále v Deuteronomiu (5. knize Mojžíšově) je uveden požadavek, aby na střeše novostavby bylo vybudováno zabradlo/zábradlí/zídka, v opačném případě nese stavitel odpovědnost, pokud ze střechy někdo spadne 〈8, kap. 22 verš 8〉.

Francouzský král Karel IX. vydává v roce 1556 nařízení, v němž definuje postavení pokrývačů a pod hrozbou pokut stanovuje povinnost instalovat ochranné „tyče/kůly a krokve“. Pokuty pak mají sloužit k zaopatření pozůstalých po „dělnících řemesla, při němž padají z domů a střech“. 〈9〉 Dne 2. listopadu 1892 vyšel zákon, který, kromě toho, že zřídil inspektorát práce coby státní orgán a řešil i některá preventivní opatření (hygienická opatření, větrání a osvětlení pracovišť, prevence před požáry atp.) a ochranu proti pádu z výšky 〈10, s. 43〉.

V případě českých zemí je prvním zákoníkem, o němž lze uvažovat jako o pracovně-právním předpisu, a který mimo jiné obsahoval i některé požadavky k zajištění bezpečné práce (např. odvětrání a odvodňování šachet), byl Horní zákoník „Ius regale montanorum“, který někdy mezi lety 1300 a 1305 vydal král Václav II. 〈11, s. 15〉. S konkrétní ochranou proti pádu přichází až všeobecný rakouský horní zákon 146/1854 s požadavkem na „spolehlivé ohrazení všech tarasů na povrchu, aby lidé nebo zvířata se nezřítili“ 〈11, s. 15 – 16〉.

Obdobná nařízení, sloužící k ochraně pracovníků však nevycházela z lidských pohnutek panovníků, ale jejich smyslem byla spíše potřeba ochránit (uchránit si) vlastní kvalifikované pracovníky, aby mohli svou práci pro mocnost vykonávat i budoucnu.

3.    Osobní ochranné prostředky proti pádu

I v dnešní době, kdy jsou dostupné kvalitní a bezpečné OOP se najdou mnozí pracovníci, kteří je, ani jinou ochranu proti pádu nepoužívají a každý den tak riskují své životy. Neděje se tak pouze v zemích třetího světa, kde mnohdy chybí finanční prostředky na nákup OOP, anebo jejich pořizovací cena je považována za vyšší, než je cena života či zdraví pracovníka. Dochází k tomu i v západních zemích, kde platí přísná pravidla (předpisy) pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, a nepoužití OOP proti pádu je porušením těchto pravidel. Záběry z průmyslových kamer či mobilních telefonů, anebo každodenní momentky či selfie dokládají, že se tak děje.

Lze předpokládat, že něco podobného se dělo i v minulosti. Že byli pracovníci, kteří prostředky ochrany proti pádu používali, stejně tak, že byli pracovníci, kteří žádné další prostředky nepoužívali, a ve výškách se pohybovali vlastními silami volným lezením. Pravděpodobně v tom hrála roli nejen potřeba (vykonání práce, splnění úkolu a získání odměny za jeho splnění), ale i osobní odvaha, fyzická dispozice a pohybové schopnosti. Důležitým faktorem byla i povaha prováděné práce, kdy OOP nebyl použit k pohybu na pracoviště a z něj, ale při práci samotné byl nezbytný, neboť jeho použití uvolnilo pracovníkovi ruce (nemusel se jimi držet) a mohl provádět svou práci. U jiných prací zase OOP umožnil dosažení místa práce (a návratu z pracoviště), ale v průběhu provádění prací nebyl použit.

4.    Vývoj technických prostředků ochrany proti pádu

Následující údaje tak vychází zejména z kvalifikovaných odhadů, interpretace prostředků zobrazených na historických obrazcích zobrazujících na první pohled nesouvisející téma a z registru patentů – což ale dokládá pouze existenci myšlenky samotného prostředku, nikoliv jeho výrobu, uvedení na trh a používání.

Spíše než jako ochrana proti pádu z výšky nebo do hloubky, sloužily technické prostředky používané k provádění prací ve výškách a nad volnou hloubkou jako prostředky umožňující dosažení pracoviště (a opuštění pracoviště), stabilizaci na pracovišti či k uvolnění rukou (aby jimi mohl pracovník vykonávat pracovní úkony).

4.1   Použití lana

Pravděpodobně nejstarším dochovaným záznamem použití „OOP“ jsou kresby sběračů medu v Cuevas de la Araña (Pavoučí jeskyně). Tyto kresby byly objeveny v roce 1919 nedaleko španělského Bicorpu (Valencijské společenství) a jejich stáří se odhaduje na 8.000 – 15.000 let 〈12, s. 16〉. Zobrazují osobu visící pomocí lana (liány) na stromě (skále) a vybírající med z hnízda (skalní dutiny).

Další doložené použití lana k pohybu na pracovišti, byť z mnohem pozdější doby, je ve středověkém rukopisu Mittelalterliches Hausbuch von Schloss Wolfegg, jehož vznik se odhaduje kolem roku 1480. Na obrázku zobrazujícím mimo jiné skládací a lanový (hákový) žebřík, jsou tři osoby visící z věže, z toho dvě na lanech. Prostřední osoba, visící na laně vedeném z okna, má lano vedené kolem těla tak, aby jí usnadňoval vis na laně a umožňoval regulovaný sestup 〈13, s. 123〉. Způsob, kterým je lano kolem těla vedeno, je velmi podobný Dülferovu sedu, byť s opačným vedením lana. Přitom Dülferův sed, coby způsob umožňující slanění bez technických pomůcek, přivedl na svět německý horolezec Johannes Emil (Hans) Dülfer (1892 – 1915), jehož jméno tento způsob slanění nese 〈14〉.

Vertikální úseky potřebovali překonávat i horníci při hlubinném dobývání nerostů. Tam, kde nebyl pohyb možný s využitím žebříku (ať už důvodem bylo, že na něm nemohli držet kahan, nebo proto, že hloubka důlního díla přesahovala možnosti žebříků, či prostě proto, že charakter podzemních prostor neumožnil dopravu žebříku do místa potřeby) se pohybovali po laně. Podle dobové kresby znázorňující těžbu stříbra na Kutnohorsku ve 13. století 〈15, s. 73〉 tak nečinili vlastními silami, ale byli na laně spouštěni/vytahování pomocí jednoduchých rumpálů. Na konci lana měli přivázanou „sedačku“, na níž, obkročmo kolem lana, seděli. Tento způsob překonávání vertikálních úseků (byť vrátek nahradily lidské síly), od nich převzali i průzkumníci jeskynních systémů, jak znázorňuje kresba z roku 1894 〈16〉.

Tisíce let starou kresbou sběračů medu jeho sběr nekončí. Původní rabování plástů z hnízd divokých lesních včel v pravěku nahradila péče o včelstva a jejich přenášení na nová místa, např. do dutin stromů, mnohdy vzrostlých. Na obrázku z roku 1773 vytvořeném lužickosrbským duchovním, spisovatelem a včelařem, Adamem Gottlobem Schirachem je patrné, že k dosažení včelstva byly užívány jak žebříky, tak lana (lano se s využitím samosvorných uzlů použilo k výstupu po kmeni, nahoře se uvázalo a po něm se pak brtník spouštěl dolů) a další osobní prostředky 〈17〉.

Kus lana se samosvorným uzlem používaným jako stupačka a další kus lana vedený kolem kmene a kolem těla pracovníka byl standardním způsobem výstupu po kmeni a později i po sloupech. Spodní kus lana později nahradili kovové stupačky. V roce 1907 si John Adolf Roth nechal ve Francii patentovat zařízení pro výstup po sloupech, stromech atp. 〈18〉, byť to se zatím od konceptu dnešních stupaček značně lišilo.

4.2   Prostředky poskytující oporu tělu

4.2.1     Lavička/Sedačka

Pohyb ve výškách byl neoddělitelně spojen s mořeplavbou. Námořníci se potřebovali pohybovat po takeláži, kde se při déletrvajícím pobytu v koši či mimo něj, přivazovali kusem lana. Jindy vykonávali činnosti za boky či zádí lodí. Vertikální pohyb i statický vis jim umožňovaly lavičky/sedačky[4] v podobě prkénka, na bocích zavěšeného na laně. Její použití je zobrazeno na pohlednici (fotografii znázorňující námořníky na křižníku) z roku 1910 〈19〉, schéma v knize v Ashleyho knize uzlů[5] 〈20, s. 73 – 74, s. 76 – 55, s. 590〉, prvně vydané v roce 1944, stejně tak v polních příručkách vydaných ministerstvem obrany USA, včetně té z roku 1968 〈21, s. 133〉.

Použití lavičky/sedačky však není spojeno výhradně s námořníky. Používali je pracovníci vyvazující závěsy Brooklynského mostu na ilustraci v novinách Franka Leslieho z jara 1883 〈22〉, je na kresbě výstroje brtníků přisuzované Bielensteinovi[6] 〈23〉 (stejně jako je na výše zmíněné Schirachově kresbě 〈17〉). Ve druhé polovině 19. století ji naprosto unikátním způsobem používali francouzští řemeslníci, aby nemuseli používat lešení. Po celé délce lana měli ve vzdálenosti 25 – 30 cm uvázané uzly. Lavička byla zakončena hákem, který se věšel na lano nad uzel a uzel bránil jeho sesmeknutí. Na noze měli pevně přidělaný třmen s délkově stavitelným řemenem zakončeným stejným typem háku jako lavička. To sloužilo jako stupačka. Pracovník zavěsil lavičku hákem za uzel, posadil se do ní, posunul stupačku, jejíž hák zavěsil za uzel. Poté se postavil do stupačky, čímž nadlehčil lavičku, jejíž hák odpojil z lana, posunul a zahákl na lano na dalším uzlu. Celý postup opakoval tak, aby sestoupal/vystoupil na požadované místo práce a po jejím dokončení se vrátil zpět. 〈24〉

Zařízení, ne nepodobné lavičce, včetně lana vedeného přes horní kladku (a dalších součástí), tedy princip, který užívali námořníci, byl součástí registrace patentu A. Robinsona vylepšeného únikového zařízení pro případ požáru z roku 1868 (spouštěním z oken) 〈25〉.

Praktické použití lavičky pak dokládá například slavná fotografie 〈26〉 ze stavby Hooverovy přehrady[7] zobrazující pracovníka sedícího v lavičce zavěšené pomocí samosvorného uzlu na laně. V podstatě se jednalo o  provádění prací v závěsu na laně (lanovém přístupu), byť tehdy se to tak nejmenovalo 〈27, s. 13〉. Lavičky byly použity, byť se jejich konstrukce, stejně jako způsob závěsu, lišila, i při výstavbě národního památníku Mount Rushmore[8] 〈28〉.

4.2.2     Postroje

Staletí pohybu ve výškách ukázala na nezbytnost poskytnutí opory pro tělo. Tu většinou tvořil kus lana, případně tkaniny, anebo lavička. V roce 1884 si E. J. Claghorn nechal registrovat patent na první postroj. Jednalo se o polohovací postroj, který autor nazýval bezpečnostním pásem/opaskem. Byl určen pro malíře, námořníky, pracovníky na telegrafních sloupech, hasiče i turisty, aby si, připojeni k pevnému bodu, mohli při práci ve výškách ponechat volné ruce, případně mohli bezpečně provádět nepřerušovaný výstup a sestup 〈29〉. Ve Spojeném království si v roce 1906 dává A. Hanley registrovat coby „bezpečnostní zařízení chránící pracovníky a další před zraněními způsobenými pádem“ patent na celotělový postroj, jehož součástí je i spojovací prostředek s karabinami na obou koncích 〈30〉. O šest let později jej vylepšuje a registruje další, kdy součástí dokumentu je i kresba znázorňující způsob použití – osobu před pádem a osobu po zachycení pádu 〈31〉.

V roce 1921 si nechává E. R. Calthrop[9] pod názvem „Popruhy a pásy – postroj pro letce“ patentovat celotělový postroj, určený, mimo jiné, k provádění lezeckých a záchranných prací, k mytí venkovních oken a natírání obvodových plášťů budov, kontrol drátů vysokého napětí či pro potřeby lešenářů a hasičů 〈32〉. V tom samém roce si pak E. E. Smith nechává registrovat celotělový postroj, svou konstrukcí (a provedením zachycovacího bodu v podobě dvou propojených ok) připomínající dnešní jednoduché zachycovací postroje 〈33〉. Na patentu A. Hanleyho z roku 1926 – vylepšení celotělového postroje a bezpečnostního pásu pro pracovníky není ani tolik zajímavá konstrukce postoje samotného, jako spíš znázorněné způsoby použití, prakticky odpovídajícím dnešním systémům zádržným, zachycovacím a polohovacím 〈34〉. H. Dohrenbusch a W. Nonnenbroich z IG Farbenindustrie AG si nechali v roce 1935 patentovat celotělový postroj, určený jako záchranný, pro pracovníky vstupujících do stísněných prostor (např. zásobníků, kotlů atp.), umožňující vytažení pracovníka v bezvědomí (na rozdíl od dosud užívaného bezpečnostního pásu, v němž visící pracovník zaujme vodorovnou polohu a nelze jej tak protáhnout ven vstupním otvorem), jehož součástí byla lanka na při zatížení postupně se párajících nitích vedoucí k zápěstím 〈35〉.

Přesto se však používaly hlavně polohovací postroje (bezpečnostní pásy). Na jejich rozšíření se totiž projevil pád umývačů oken[10] z rozhoupané závěsné plošiny údajně v sousedství redaktora novin ve 20. letech (20. století), kdy medializace nehody vedla k rychlejšímu zavedení do užívání a k normalizaci ochrany proti pádu 〈36, s. 287〉. Při stavbě mostu Golden Gate Bridge[11] na bezpečnost důrazně dbal hlavní inženýr J. B. Strauss, který nechal pod staveništěm (konstrukcí mostu) vybudovat záchytnou síť[12], a kromě dalších opatření zavedl povinnost používat ochranné přilby a bezpečnostní pásy 〈37〉.

Průběžně byly bezpečnostní (polohovací) pásy vylepšovány a modifikovány (používaly se i jako polohovací prostředky při mytí oken bez použití závěsných plošin na Empire State Building 〈38〉). Zároveň se ale ukázalo, že nejsou vhodné pro zachycení pádu, neboť při svislém dopadu jimi pracovník propadl a při vodorovném sice nepropadl, ale docházelo k poraněním. Společně s vylepšováním postrojů pro letce (vojenské parašutisty) se vylepšovaly pracovní postroje (prostoje se vzájemně prolínaly a vylepšení se aplikovala na leteckých i pracovních postrojích). Zdokonalené pracovní (celotělové) postroje při ochraně proti pádu postupně nahradily bezpečnostní pásy. Ty se vyvíjely až do dnešní podoby. Přitom by bohatě stačilo inspirovat se myšlenkami Henleyho a Smithe z počátku století, jejichž návrhy postrojů v mnohém odpovídají těm dnešním.

 

4.3   Prostředky pro pohyb po laně

4.3.1     Sestupové prostředky

Prostředky užívané při práci ve výškách a nad volnou hloubkou kromě zaujmutí pracovní polohy a prevence pádů mohou sloužit i k dosažení místa pracoviště, třeba právě po laně. Sestup po laně byl zmíněn výše, v souvislosti s Dülferovým sedem a kresbou v rukopisu Mittelalterliches Hausbuch von Schloss Wolfegg (viz obrázek 1) a u francouzského systému háků na uzlech (obrázek 4).

Doložené počátky návrhů zařízení pro sestup po laně jsou spojeny s únikových zařízení pro případ požáru. Jedno z mnoha takových přinášel i patent na T. Rice z roku 1871, kde je na obrázku zobrazené zařízení ovládané pákou fungující na principu tření, určené pro spouštění na laně 〈39〉. V roce 1873 si G. H. Shaw nechává patentovat zlepšení spouštěcího únikového zařízení pro případ požáru, jež navrhuje i pro použití při revizích mostních konstrukcí nebo natírání kostelních věží. Jednalo se o zařízení, jímž je, kolem třecích segmentů veden do tvaru písmene „S“[13] popruh (byť v textový popis zmiňuje i šňůru) 〈40〉. Ještě zajímavější je registrace patentu E. H. Rotschky a O. F. Davise z roku 1878 na uživatelem ovládané spouštěcí evakuační zařízení pro případ požáru. Osoba na obrázku visí v odepínatelném závěsu připomínajícím lavičku, který je zavěšen do zařízení visícího na laně. Detail zařízení[14] pak zobrazuje vedení lana do písmene „S“ kolem třecích segmentů a stiskem ovládanou brzdicí páku. 〈41〉 Způsob zde znázorněný se při práci ve výškách a nad volnou hloubkou prováděných v závěsu na lana (lanovým přístupem) používá dodnes, byť je často doplněn o druhé, jisticí, lano.

Registrace patentu F. Holthausena z roku 1876 přichází s válcovým, uživatelem ovládaným slaňovacím prostředkem (únikovým zařízením pro případ požáru), kolem něhož je lano ovinuto do šroubovice. Výrobek, může podle vynálezce sloužit i malířům při natírání čelních stěn budova a k podobným účelům. 〈43〉. Tento slaňovací prostředek se objevil i v katalogu požární techniky z roku 1899[15]. Objevil se i v katalogu Světové námořní výstavy z roku 1878, kde se mimo jiné objevily i další slaňovací prostředky (záchranná zařízení), od těch jednodušších, např. Dienertova s podobným vedením lana, jako je ve slaňovací osmě, či několika závity lana ovinutým prostředkem Durantyho, až po ty sofistikovanější, jako pákou ovládané Gaillardonovo zařízení 〈45〉.

Pozornost si zaslouží i použití „osobních prostředků“ v požární ochraně, a to nejen díky použití bezpečnostního pásu (polohovacího postroje/hasičského opasku). Pokud tento způsob použití nevymyslel, rozhodně se na jeho rozšíření podílel Ch. Hoell[16], jež si v roce 1885 nechal registrovat patent na použití polohovacího pásu s karabinou na hákovém žebříku. Součástí patentu je i „slanění“ na karabině opasku, kdy se kolem karabiny udělají dva oviny lana, v případě slanění se zachraňovanou osobou tři oviny, a volný konec lana vycházející z karabiny je držen pravou rukou, zatímco pravá ruka slaňující osobu stabilizuje. 〈48〉

Vývoj technických prostředků ilustrují i další zdroje, byť tyto zdroje mohou být v akademickém prostředí poněkud zlehčovány. Na online prodejních portálech jako etsy.com či alamy.com jsou v nabídce (stejně jako na sociální síti pinterest.com) reprodukce plakátů s hasičskou technikou, datované do roku 1897[17], na nichž je znázorněna osoba slaňující na laně z okna a dále detail použitého slaňovacího zařízení, které vzhledem a principem připomíná slaňovací osmu, byť s hrazdou navíc 〈49〉.

Na přelomu let 1920 a 1921 předvedl na Eiffelově věži Paul Cans, profesí malíř-natěrač, své zařízení, umožňující stoupat a sestupovat po laně, a na něm dolezl na první plošinu v 57 m 〈50〉. Vliv na technické prostředky používané pro práce ve výškách měly i prostředky a techniky používaní při zájmových (sportovních) aktivitách. Dülferův sed, popularizovaný počátkem 20. století Hansem Dülferem 〈14〉, se v Československu používal při pracích ve výškách přinejmenším do roku 1965, jak dokládal filmový týdeník 〈51〉.

Hojně byla používaná i slaňovací osma. Tu v říjnu 1943 vynalezl rakouský lékař Dr. Max Pfrimmer (tedy až o půl století později, než se něco podobného objevilo na plakátu hasičské techniky, viz obrázek 12), původně coby jednoduchý prostředek pro spuštění zraněného v horách, koncem 50. let pak coby regulární slaňovací prostředek (nahrazující Dülferův sed). Svůj vynález představil mnichovskému sportovnímu obchodu Sporthaus Schuster a ten počátkem 60. let zahájil sériovou výrobu ocelových slaňovacích osem 〈52, s. 73-74〉. Ty se příliš neujaly a mnohem úspěšnější byly až hliníkové slaňovací osmy, které se v polovině 70. let[18] vyráběly v USA 〈52, s. 73〉, 〈53〉. Dalším milníkem byly slaňovací brzdy typu „bobbin“, tedy brzdy (pravděpodobně inspirované někdejšími únikovými zařízeními pro případ požáru), v nichž je lano vedeno do písmene „S“, které přišly ve druhé polovině 20. století[19] 〈53〉.

4.3.2     Výstupové prostředky

Coby technické prostředky pro výstup po laně byly zpočátku používány samosvorné uzly[20]. Postupně přibývaly mechanické prostředky, například již výše zmíněné prostředky P. Canse (obrázek 13). V roce 1919 si H. Schnurer nechal registrovat patent na „zařízení pro výstup po laně s ruční a nožní pákovou svěrou připnutou k postroji“ 〈54〉. V roce 1920 přišel L. Pérot s dvojdílným setem výstupových prostředků (se samosvornou čelistí), z nichž jeden byl připojen ke koženému pásu 〈55〉, 〈56, s. 30〉. Vlastní konstrukci výstupových prostředků představuje o devět let později i H. Brenot 〈56, s. 30〉. Cansovy prostředky byly příliš velké a nepraktické a ani Pérotovy a Brenotovy prostředky úspěch neměly. Zejména proto, že jejich při jejich použití docházelo ke značnému opotřebovávání tehdy použitých stáčených lan z přírodních materiálů 〈55〉, 〈56 s. 30〉.

Rozšíření blokantů (a stanovení směru, kterým se výstupové prostředky ubírají až do současnosti) napomohl zejména rozvoj lan ze syntetických materiálů tvořených jádrem a opletem[21] a hlavně pak blokanty s rukojetí vyráběnými od roku 1958 švýcarským výrobcem Jümar[22] Pangit 〈16〉, 〈56〉 a blokanty bez rukojeti (připnuté k opasku/postroji), které pak, pravděpodobně inspirován prostředky H. Brenota, v roce 1959 vymyslel francouzský jeskyňář B. Dressler 〈16〉, 〈56〉.

4.4   Vývoj technických prostředků pro záchranu

S problematikou prací ve výškách a nad volnou hloubkou se nerozlučně pojí i provádění záchrany z výšek a hloubek. Jestliže o vývoji technických prostředků zabezpečení pracovníků ve výškách je velmi málo dostupných informací 〈1〉, o vývoji technických prostředků pro záchranu a vyproštění je informací ještě méně. Autorovi se nepodařilo dohledat žádné informace o prostředcích cíleně určených pro záchranu před rokem 1840. Po roce 1840 bylo sice registrováno mnoho patentů na evakuační zařízení pro případ požárů, ale jednalo se o žebříky (skládací, pojízdné, přívěsové atp.), plošiny a zdviže či o únikové rukávy. Teprve až v roce 1860 se začala objevovat úniková zařízení určené, pro osobní použití. A. Warth si coby únikové zařízení pro případ požáru nechává registrovat patent na zařízení umožňující spouštění osob z budov (v zařízení zakotveném do okna, visí lano, na něm je prostředek brzdicí sestup na principu tření, v němž visí koš, do kterého si osoba sedne) 〈60〉. W. B. Avery přichází se zařízením, jež se prostrčí oknem, sevře zeď nad oknem, a na řetězu (na bubnovém navijáku) se osoba v koši spouští dolů 〈61〉. Patent J. Hobbse přichází s řešením kladky ukotvené v okně, jíž prochází lano, jehož jeden konec je přivázán ke koši, v němž je zachraňovaná osoba, a na tomto koši je i prostředek, jímž prochází druhý konec lana vedený z kladky, a tento prostředek (vybaven rukojetí umožňující zvýšit stisk) na principu tření umožňuje regulaci rychlosti sestupu 〈62〉. Další vývoj technických prostředků pro záchranu ve výškách se vzájemně prolíná s vývojem prostředků umožňujících provádění prací ve výškách a nad volnou hloubkou.

Ve facebookové skupině Rope Rescue byla uveřejněna fotografie z první třetiny dvacátého století, na níž waleští hasiči vytahují pomocí trojnožky s řetězovým kladkostrojem osobu zabalenou v neil-robertsonových nosítkách[23] (osoba v nosítkách je také v hasičské uniformě, pravděpodobně se jedná o cvičení anebo o „vítání“ nováčka v jednotce)〈63〉.

5.    Závěr

Je nezpochybnitelné, že práce ve výškách a nad volnou hloubkou byly v minulosti prováděny, stejně tak, že při tom byly používány různé technické prostředky. Těmito prostředky jsou i osobní ochranné prostředky. Článek prokázal, že provádění „moderní“ myšlenky a způsoby použití OOP proti pádu vlastně nejsou až tak „moderní“ a že jejich objevení a použití není pouze záležitostí pouze posledních pěti dekád, což je obecně panující názor.

Dávní předchůdci dnešních OOP měli podobu lana a prkna, a poskytovali primárně oporu tělu k polohování na pracovišti, než aby sloužili jako preventivní prostředek při ochraně proti pádu. První postroj (bezpečnostní pás) byl patentován před 140 lety a první celotělový postroj před 118 lety. Manuálně ovládané slaňovací brzdy (tehdy požární únikové zařízení) bylo patentováno před 153 lety. Rozhodně se ale nejednalo o OOP tak, jak je známe dnes. Jednalo se o výrobky, které se snažily vyplnit chybějící mezeru v aktuálních potřebách pracovníků, nikoliv o typizované OOP. Jejich provedení odpovídalo možnostem a znalostem svých tvůrců a na rozdíl od dnešních OOP nemusely splňovat požadavky žádných technických norem. Nebyly kladeny žádné jednotné požadavky na jejich odolnost, technické provedení, rozměry, materiál atp. tak, jak je tomu v současnosti.

Je to více než 30 let, co byly v Evropské unii harmonizovány technické normy a dnešní OOP (uváděné na trh EU) musí splňovat jejich požadavky (nejen konstrukční, ale i požadavky na značení, obsah návodu k použití atp.). Ve vztahu k ochraně proti pádu se jedná o následující:

• EN 341 Slaňovací zařízení pro záchranu
• EN 353-1 Pohyblivé zachycovače pádu na pevném zajišťovacím vedení
• EN 353-2 Pohyblivé zachycovače pádu na poddajném vedení
• EN 354 Spojovací prostředky
• EN 355 Tlumiče pádu
• EN 358 Pásy a spojovací prostředky pro pracovní polohování nebo zadržení
• EN 360 Zatahovací zachycovače pádu
• EN 361 Zachycovací postroje
• EN 362 Spojky
• EN 365 Všeobecné požadavky na návody k používání, údržbě, periodické prohlídce, opravě, značení a balení
• EN 397 Průmyslové ochranné přilby
• EN 795 Kotvicí zařízení
• EN 813 Sedací postroje
• EN 1496 Záchranná zdvihací zařízení
• EN 1497 Záchranné postroje
• EN 1498 Záchranné smyčky
• EN 1891 Nízko-průtažná lana s opláštěným jádrem
• EN 12841 Systémy lanového přístupu – Nastavovací zařízení lana
• EN 14052 Průmyslové přilby s vysokým stupněm ochrany

OOP proti pádu procházely vývojem po mnoho dekád, a proto si jsou autoři článku vědomi skutečnosti, že si článek nemůže nárokovat úplnost. Je pravděpodobné, že při pracích ve výškách byly používány i další technické prostředky a to i v jiných oborech a třeba mnohem dříve, než je uvedeno v článku. Zároveň je pravděpodobné, že bezpečnost při práci byla různými normativními akty upravována i v jiných zemích, než pouze v těch uvedených v článku. Což dává prostor pro další výzkum.

Ondřej Belica, Gary D. Storrick

 

Použité zdroje

1. ROBSON, Lynda S., Hyunmi LEE, Benjamin C. AMICK III, Victoria LANDSMAN, Peter M. SMITH a Cameron A. MUSTARD. Preventing fall-from-height injuries in construction: Effectiveness of a regulatory training standard. Journal of Safety Research [online]. 2020, 74, 271-278. ISSN 00224375. Dostupné z: doi:10.1016/j.jsr.2020.06.007
2. BASAK, Debojit, Aroke Anna ANTHONY, Niladri BANERJEE, et al. Mortality from fall: A descriptive analysis of a multicenter Indian trauma registry. Injury [online]. 2022, 53(12), 3956-3961. ISSN 00201383. Dostupné z: doi:10.1016/j.injury.2022.09.048
3. ZLATAR, Tomi, Eliane Maria Gorga LAGO, Willames de Albuquerque SOARES, João dos Santos BAPTISTA a Béda BARKOKÉBAS JUNIOR. Falls from height: analysis of 114 cases. Production [online]. 2019, 29. ISSN 1980-5411. Dostupné z: doi:10.1590/0103-6513.20180091
4. STRAUS, Jiří a Viktor PORADA. Teorie forenzní biomechaniky. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2017. Sciencepress. ISBN 978-80-7408-140-8.
5. BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5055-2.
6. ANTONÍN, Jiří a Ondřej BELICA. Přehled právních norem a předpisů upravujících práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Česká speleologická společnost, 2018. ISBN 978-80-87857-32-8.
7. VALA, Jiří. 100 let BOZP 1918 – 2018. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2018. Dostupné z: https://vubp.cz/soubory/o-nas/100-let-BOZP-1918-2018-elektronicka-publikace.pdf
8. Bible. In: Biblenet.cz [online]. © Česká biblická společnost. Dostupné z: http://www.biblenet.cz/
9. LÉONI Laure, « Histoire de la prévention des risques professionnels », Regards, 2017/1 (N° 51), p. 21-31. DOI : 10.3917/regar.051.0021. URL: https://www.cairn.info/revue-regards-2017-1-page-21.htm
10. THÉMINES, Jean-François a Anne-Laure Le GUERN. Analyse du travail et géographie sociale: Des outils pour agir. Londýn: ISTE Editions Ltd, 2018. ISBN: 978-1-78406-460-0
11. VLČKOVÁ, Jitka. Nové přístupy k zajištění bezpečných pracovních postupů na stavbách a ochrany třetích osob při stavební výrobě. Brno, 2018. Disertační práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební. Vedoucí práce Ing. Svatava Henková, CSc.
12. LICHNOVÁ, Andrea. Studium antimutagenních vlastností vybraných druhu medu. Brno, 2009. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická. Vedoucí práce doc. RNDr. Ivana Márová, CSc.
13. Mittelalterliches Hausbuch: Bilderhandschrift des 15. Jahrhunderts mit vollständigem Text und facsimilierten Abbildungen. Herausgegeben vom Germanischen Museum. Einen Commentar dazu gab Ralf v. Retberg, Kulturgeschichtliche Briefe (über ein mittelalterliches Hausbuch des 15. Jahrh.). [online] Lipsko: F. A. Brock-Haus. 1865. Dostupné z: https://www.digitale-sammlungen.de/de/view/bsb10798752
14. PETRÁŇ, Zdeněk. „Začínám se vymotávat“, aneb 100 let po Dülferovi. In: cz [online]. © JTM climb s.r.o. Dostupné z: https://stara.emontana.cz/dulferuv-sed-slaneni-bez-sedaku/
15. HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí 2. Od časů Přemysla Otakara I. do nástupu Habsburků. 3. vyd. Praha: Baronet, 1997. ISBN 8072140140.
16. COURBON, Paul. L’évolution des techniques spéléologiques 1/2 (De 1840 à 1970). Spéléo Magazine. 2015. Corenc: Spéléo Magazine, Serge Caillault. č. 91, s. 26 – 30. CP 1208 T 83836.
17. Die Zeidle: DIE GESCHICHTE DER ZEIDLEREI [online]. St. Georgen am Ybbsfelde, 2022. Dostupné z: http://www.die-zeidler.at/die-zeidler/
18. ROTH, John Adolf. Appareil pour grimper sur les arbres, sur les poteaux télégraphiques, etc. 1907. FR376551A. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/001423038/publication/FR376551A?q=pn%3DFR376551A
19. Ebay.com: RPPC 1910s 3 Sailors in the Boatswain Chair Battleship Cruiser Lattice Mast [online]. 2022. Dostupné z: https://www.ebay.com/itm/193284003175?_ul=IL
20. ASHLEY, Clifford W. a Geoffrey BUDWORTH. The Ashley Book of Knots. New York, NY: Doubleday, a division of Batnam Doubleday Dell Publishing Group, Inc., 1994. ISBN 978-0-385-04025-9
21. Technical Manual 5-725, Rigging. Army Publishing Directorate [online]. 1968. Dostupné z: https://armypubs.army.mil/
22. New York–completing a great work–lashing the stays of the Brooklyn Bridge / from a sketch by a staff artist. New York Brooklyn Bridge, 1883. [online], Fotografie. Dostupné z: https://www.loc.gov/item/90715548/.
23. Filimon Waszkiewicz – Ostatni Bartnik Białowieski. 2021. Zwiadowca Historii [online]. Dostupné z: https://www.zwiadowcahistorii.pl/filimon-waszkiewicz-ostatni-bartnik-bialowieski/
24. Historique des Travaux Sur Cordes. 2022. VERTICAL FORMATION [online]. Dostupné z: https://www.vertical-formation.fr/historique-des-travaux-sur-cordes/
25. ROBINSON, Azariah. 1868. Improved Fire-Escape. U.S. Patent 76,527. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US76527A/
26. Hoover dam high scalers. Arizona Vacation Guide [online], 2022. Dostupné z: https://www.arizona-leisure.com/hoover-dam-high-scalers.html
27. McCURLEY, Loui. Professional Rope Access – A Guide To Working Safely at Height. Hoboken: John Wiley & Sons, 2016. ISBN 978-1-118-85960-5.
28. Carving history. nedatováno. National Parks Service [online]. Dostupné z: https://www.nps.gov/moru/learn/historyculture/carving-history.htm
29. CLAGHORN, Edward J. 1885. Safety Belt. U.S. Patent 312,085. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US312085A/en
30. HANLEY, Albert. 1906. Safety Devices for Preventing Workmen and others from Injury by Falling. GB190621292A. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/043804507/publication/GB190621292A?q=pn%3DGB190621292A
31. HANLEY, Albert. 1912. Improvements in Safety Means for Pit Shaft and other Scaffold Workers when such Accidentally Slip at Work. GB191228782A. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/032575796/publication/GB191228782A?q=pn%3DGB191228782A
32. CALTHROP, Everard Richard. 1923. Straps and bands- An aviator’s harness. GB194333A. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/010208837/publication/GB194333A?q=pn%3DGB194333A
33. SMITH, Ernest Edward. 1921. Man harness. GB184032A. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/010117242/publication/GB184032A?q=pn%3DGB184032A
34. HANLEY, Albert. 1926. Improvements in body harness or safety belt devices for workmen. GB272602A. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/009831525/publication/GB272602A?q=pn%3DGB272602A
35. DOHRENBUSCH, Hermann a Wilhelm NONNENBROICH. 1935. Rettungsguertel. DE655912C. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/007193352/publication/DE655912C?q=pn%3DDE655912C
36. ELLIS, J. Nigel. Fall Protection: Compliance and Solutions. Construction Safety Management and Engineering, 2nd Edition. 2014. Des Plaines: American Society of Safety Professionals. s. 283 – 310. ISBN: 9781885581884.
37. Golden Gate Bridge, highway and transportation district: Golden Gate, nedatováno. Golden Gate [online]. Dostupné z: https://www.goldengate.org/
38. The daredevil sky boys who built the Empire State Building, 1930-1931. Rare Historical Photos [online]. 2021. Dostupné z: https://rarehistoricalphotos.com/empire-state-building-daredevil-workers/
39. RICE, Thomas C. 1871. Improvement in fire-escapes. U.S. Patent 119,997. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US119997
40. SHAW, George H. 1873. Improvement in Fire-Escapes, U.S. Patent 138,051. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US138051A/
41. ROTSCHKA, Eugene. H. a Oscar F. DAVIS. 1878. Improvement in Fire-Escapes, U.S. Patent 209,137. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US209137A
42. DAVIS, Oscar F. 1882. Fire Escape, U.S. Patent 289268. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US269268A/
43. HOLTHAUSEN, Frederick. 1876. Improvement in Fire-Escapes, U.S. Patent 181577. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US181577A/
44. Objetinsolite de sauvetage, découvert aujourd’hui sur un catalogue de fournitures générales pour sapeurs-pompiers de 1899. 2021. Facebook – Musée des sapeurs pompiers de Loire Atlantique [online]. Dostupné z: https://www.facebook.com/museedessapeurspompiersdeloireatlantique/photos/pb.100064378830692.-2207520000./123756949761986/?type=3
45. La Marine à l’Exposition universelle de 1878 – Tome I [Atlas]. Ministère de la Marine et des colonies. Katalog z výstavy, 1879. Dostupné také z: https://cnum.cnam.fr/PDF/cnum_FOLXAE12.1.pdf
46. La Marine à l’Exposition universelle de 1878 – Tome I [Texte]. France. Ministère de la Marine et des colonies. Katalog z výstavy, 1879. Dostupné také z: https://cnum.cnam.fr/PDF/cnum_8XAE275.1
47. HASHAGEN, Paul, 2017, Chapter 5 – The Pompier Ladder. Stories of Fire [online]. 2017. Available from: https://img1.wsimg.com/blobby/go/1d04425e-ada2-4167-85d0-e79b0b7a99ca/downloads/THE%20POMPIER%20LADDER%20.pdf
48. HOELL, Christ. 1885. Fire Escape. U.S. Patent 317,534. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US317534
49. FEUERSPRITZEN Feuerschutz Berliner Spritze Holzstich 2018. Pinterest [online], Fotografie. Dostupné z: https://www.pinterest.at/pin/784541197561526066/
50. Climbing the Eiffel Tower, ca. 1921. 2014. Vintage Everyday [online]. Fotografie. Dostupné z: https://www.vintag.es/2014/01/climbing-eiffel-tower-ca-1921.html
51. Československý filmový týdeník 1066/2379 – Horolezci: tentokrát na fasádě pražského domu. Česká televize [online], 1966 – 2021. Video. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1130615451-ceskoslovensky-filmovy-tydenik/215562262700040/
52. SCHUBERT, Pit. Normentwurf zur Prüfung von Abseilgeräten. Bergundsteigen. Bozen: Alpenverein Südtirol AVS, 2006. roč. 15. č. 3, s. 72 – 77. ISSN 2073-0136.
53. STORRICK, Gary D., 2021, A Brief History of Rappelling. Vertical Museum[online]. 2021. Dostupné z: http://www.verticalmuseum.com/VerticalDevicesPage/RappelHistory.php
54. SCHNURER, Heinrich. 1919. Seilsteigvorrichtung mit in einem Geschirr drehbar gelagerten Fuss- und Handklemmbackenhebeln. DE328148C. Dostupné také z: https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/006185699/publication/DE328148C?q=pn%3DDE328148C
55. AX, Anders. Tool User. Alpinist. Jeffersonville: Height of Land Publications, Ltd., 2016. roč. 14, č. 56, s. 28. ISSN: 1540-725X
56. COURBON, Paul. L’évolution des techniques spéléologiques 2/2 (La progression sur corde). Spéléo Magazine. 2015. Corenc: Spéléo Magazine, Serge Caillault. č. 92, s. 30 – 35. CP 1208 T 83836.
57. CAROTHERS, Wallace Hume. 1936. Polyamides and their production. U.S. Patent 2,158,064. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US2158064A/
58. Our history, 2016. Edelweiss [online]. Dostupné z: https://www.edelweiss-ropes.com/history
59. About us, 2023. Edelrid [online]. Dostupné z: https://edelrid.com/eu-en/edelrid/about-us
60. WARTH, Albin. 1860. Fire Escape. U.S. Patent 28,525. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US28525A
61. AVERY, William B. 1860. Fire-Escape. U.S. Patent 28,551. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US28551A
62. HOBBS, James. 1860. Fire Escape. U.S. Patent 30,318. Dostupné také z: https://patents.google.com/patent/US30318A
63. Rope Rescue Group, 2022. Facebook [online]. Dostupné z: https://www.facebook.com/groups/566036337215308

Why is it called a Neil Robertson Stretcher. 2022. ROOEMED [online]. Dostupné z: https://www.wanrooemed.com/why-is-it-called-a-neil-robertson-stretcher/

[1] Traumat (med.) coby narušení celistvosti a neporušenosti organismu, nikoliv duševních traumat.

[2] V závislosti na legislativních požadavcích jednotlivých zemí.

[3] „Jestliže stavitel pro někoho staví dům a nepostaví jej řádně a dům, který postavil, spadne a zabije vlastníka domu, pak bude tento stavitel potrestán smrtí“ 〈7, s. 4〉

[4] Skutečnost, že tento prostředek byl běžný u námořníků, má za následek, že je v angličtině znám pod názvem „Boatswain’s Chair“ (příp. „Bosun’s Chair“), tedy „bocmanova sedačka“.

[5] Prvnímu vydání knihy The Ashley Book of Knots, jejímž autorem byl Clifford Warren Ashley, v roce 1944, předcházelo jedenáct let práce.

[6] August Johann Gottfried Bielenstein, 1826 – 1907

[7] Stavba probíhala v letech 1931 – 1936

[8] Památník se budoval v letech 1927 – 1941

[9] V předchozích letech si registroval, mimo jiné, i několik patentů spojených s výstrojí pro parašutisty

[10] V červnu 1921 došlo v Cincinnati k pádu pracovníka poté, co se mu přetrhl popruh na bezpečnostním pásu; podle statistik nehod umývačů oken, zveřejněných washingtonskou Commissioner of Labor, došlo v letech 1924 – 1926 k 24 smrtelným pádům a 60 % zranění při nehodách bylo v důsledku pádu.

[11] Stavba probíhala v letech 1933 – 1937

[12] Podle záznamů došlo v průběhu stavby k 19 pádům pracovníků a ty síť bezpečně zachytila. V únoru 1937 na síť spadla část lešení, protrhla a otvorem propadlo 12 pracovníků, z nichž z výšky necelých 70 metrů nepřežilo 10. V průběhu celé stavby zemřelo „pouhých“ 11 pracovníků, deset uvedených v důsledku pádu, na jedenáctého v říjnu 1936 spadl nosník z poškozeného jeřábu. 〈37〉.

[13] což je způsob dosud užívaný u některých slaňovacích brzd

[14] Zajímavostí je, že krycí desku (bočnici) držely na místě dva šrouby. To sice zabránilo vypadávání lana, ale na druhou stranu to způsobilo, že nasazování zařízení na lano bylo pomalé a vyžadovalo nářadí

[15] Obrázek z předmětného katalogu zveřejnilo hasičské muzeum ve francouzském departementu Loire-Atlantique na svém facebookovém profilu. Na obrázku je znázorněna osoba spouštějící se po laně z hořícího domu na zařízení, jehož detail je zobrazen vedle, a text, kromě ceny, uvádí, že malé slaňovací zařízení je určeno pro dvě osoby, velké pak pro čtyři 〈44〉.

[16] Christ Hoell (1849 – 1887) se narodil v Německu, kde se jako dobrovolný hasič naučil používat hákový žebřík (Behlův žebřík vyvinutý kolem roku 1828). V roce 1873 emigroval Spojených států, kde po velkých požárech v dubnu 1877 navrhl prostřednictvím krajanských novin koncept organizace dobrovolných hasičů. Vedení města St. Louis je pozvalo na jednání, aby jim to přednesl osobně. Vedení zaujal, a proto podle jeho návrhu založilo sbor a Hoella pověřilo jeho velením a výcvikem.

Hoell vypracoval způsob použití hákového žebříku, v jeho použití vycvičil celou jednotku, která jej úspěšně používala a předváděla. Zajímavostí je, že v roce 1887 školil Hoell v jeho použití i hasiče města New York, kteří mu nabídli zaměstnání u nich, ten to ale odmítl. 〈47〉

[17] Francouzský pinterest uvádí rok 1894, viz https://www.pinterest.fr/pin/501095896022160366/

[18] CMI na svém webu https://cmigearusa.com/collections/descenders uvádí, že se svou slaňovací osmou přišli v roce 1974.

[19] Podle „časové osy“ na třetí straně pracovního katalogu Petzl z roku 2018 vyráběl F. Petzl první slaňovací brzdy pod názvem Simple v roce 1968.

[20] Nejznámějším je Prusíkova smyčka, pojmenovaná po dr. Karlu Prusikovi (1896 – 1861), rakouském horolezci a učiteli hudby, který ji používal k napínání (poškozených) strun a později ji aplikoval v horolezectví 〈5, s. 124〉, 〈55〉, zejména pro sebezáchranu z ledovcových trhlin 〈55〉.

[21] dr. W. H. Carothers z americké společnosti DuPont si v roce 1935 nechal registrovat patent na polyamid 〈57〉 a v roce 1953 byla vynalezena konstrukce lana opláštěného jádra, kdy prvenství si připisují jak rakouská firma Edelweiss 〈58〉, tak německá firma Edelrid 〈59〉.

[22] Předmětný blokant vymysleli a vyrobili A. Jüsy a W. Marti, název prostředku je dán prvními dvěma (JÜ) a třemi (MAR) písmeny jejich příjmení 〈55〉,〈56〉.

[23] John Neil Robertson vynalezl počátkem 20. století lehká nosítka, tvořená pevným plátnem vyztuženým bambusy, která sloužila k fixaci pacienta a jeho vyproštění ze stísněných prostor na lodích (strojoven atp.) 〈64〉.