Výhodou internetu je, že na něj může psát každý. A nevýhodou internetu je, že na něj může psát každý, tedy i samozvaní odborníci…

Ve skupině Bezpečáci jsem si tak nemohl nevšimnout dnešního příspěvku ve znění: „Myslím, že je čas i na dobré příklady. Na tomto kotvicím zařízení jsou uvedeny základní informace pro použití tohoto kotvicího bodu – počet osob, certifikace, ozkaz na přečtení návodu.“, doprovázeného fotkou kotvicího zařízení, které nesplňuje požadavky na značení (viz obr. 1). Chápu, že obrázek může být ryze ilustrativní, ale v případě příspěvku o dobrém příkladu, by měl být obrázek s dobrým příkladem.

Značení kotvicích zařízení upravuje kapitola 6 v ČSN EN 795 z února 2013, která kromě požadavku na souladu EN 365 stanovuje, že na kotvicím zařízení musí být uvedeno, že smí být použito pouze jediným uživatelem.

U kotvicích zařízení pro více uživatelů je značení zpravováno kapitolou 6 v ČSN P CEN/TS 16415 z července 2013, které stanovuje, že značení musí být ve shodě s kapitolou 6 EN 795:2012 s výjimkou 6 a) a navíc musí obsahovat maximální počet uživatelů, kteří mohou využívat kotvicí zařízení současně.

V případě, že je kotvicí zařízení certifikováno pouze podle CEN/TS 16415 (což ale není v souladu s kapitolou 4.1), postačí uvést pouze maximální počet uživatelů. Ovšem pokud je certifikováno i podle EN 795, musí být na něm uvedena informace, že podle EN 795 smí být použito pouze jediným uživatelem. V kapitole 6 (ani nikde jinde) v ČSN EN 795 nestojí, že pokud je kotvicí zařízení certifikováno zároveň podle CEN/TS 16415, nemusí informace o jediném uživateli uvedena. A ani v ČSN P CEN/TS 16415 nestojí, že ruší povinnost na uvádění jediného uživatele.

Proto je nutné na kotvicím zařízení uvádět, že:
– podle EN 795:2012 smí být použito jediným uživatelem,
– podle CEN/TS 16415:2013 smí být použito maximálně současně stanoveným počtem uživatelů.

Tento údaj však na kotvicím zařízení, zobrazeném na ilustračním obrázku, chybí.
Dále kapitola 4.8.1 v ČSN EN 365, na níž se kapitola 6 ČSN EN 795 odvolává, kromě jiného stanovuje, že na značení výrobku musí být mimo jiné uvedeno číslo a rok dokumentu, jehož požadavky prostředek splňuje, tedy nikoliv pouze EN 795 a CEN/TS 16415, jak je uvedeno na obrázku, ale i rok, kdy daný předpis vyšel, tedy EN 795:2012 a CEN/TS 16415:2013.
Někdo sice může namítnout, že ČSN EN 365 upravuje osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky a podle prováděcího rozhodnutí komise EU 2015/2181 nejsou kotvicí zařízení typu A, C a D (EN 795 A, EN 795 C a EN 795 D) považovány za OOP, ale předmětné rozhodnutí se vztahuje na EN 795:2012. Nikde v něm ale není uvedeno, že se vztahuje i na CEN/TS 16415:2013 a doposud jsem nedohledal žádné prováděcí rozhodnutí k CEN/TS 16415:2013.

Tím pádem by veškerá kotvicí zařízení certifikovaná podle CEN/TS 16415:2013 měla být v souladu s kapitolou III Čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425, coby OOP kategorie III označená zároveň označením CE a identifikačním číslem oznámeného subjektu. Začarovaným kruhem je ale akreditace oznámených subjektů pro zkoušky dle CEN/TS 16415. Proto u CE, lze přimhouřit oko.
To, že značení kotvicích zařízení může splňovat stanovené požadavky, dokládají další fotografie. Takže pokud má být vše správně, nestačí se spokojit s nějakým článkem, ale je nutné zohlednit i další skutečnosti.

Ondřej Belica, 21. 7. 2020
https://www.facebook.com/lezectvi.cz/posts/909283919553954