Po více než dvaceti letech vychází nová verze ČSN EN 360 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Zatahovací zachycovače pádu, byť zatím pouze převzetím anglického originálu s národní titulní stranou. Nahrazuje tak ČSN EN 360 z března 2003.
Přináší docela dost změn, na které budou muset (zejména) výrobci reagovat. Mnohé ze změn se dotknou i uživatelů. Zde je několik nejvýznamnějších.
Kromě stávajících zatahovacích zachycovačů pádu (některými uživateli nazývaných „samonavíjecí kladky“) nově přibývají dvojité zatahovací zachycovače pádu (dvojčata), u nichž mohou být jednotlivá „ramena“ na sobě zcela nezávislá, anebo integrovaná do jednoho pouzdra (viz obrázek).
Na každém zatahovacím zachycovači pádu bude muset být indikátor zachycení pádu. Rovněž na něm bude uvedeno maximální a minimální jmenovité zatížení.
Přibyla i zkouška zatížení spojovacího prostředku přes hranu (při zachycení pádu). Ta ale není povinná, takže zatahovací zachycovače, které se jí nepodrobí, budou muset být označeny piktogramem, že zachycovač nesmí být použit přes hranu. Ty ostatní budou muset být označeny piktogramem varujícím před použitím přes hranu…
Co se týče značení, nových požadavků na značení a informací v návodech bude nyní více než dost. Například:
- označení správného způsobu a směru použití ve vztahu ke kotvení (kotvení přímo nad uživatelem, kotvení nad uživatelem vč. povoleného odklonu od svislé osy, kotvení v úrovni pat uživatele),
- za účelem minimalizace rizika nárazu na překážku při pádu a jeho zachycení bude muset být uveden požadavek na dostatečný prostor pod nohami uživatele a jeho okolí – se zohledněním kyvadlového efektu,
- u zachycovačů, které budou moci být použity ve vysokozdvižné plošině, bude muset být příslušný piktogram znázorňující takového použití (a norma samozřejmě řeší samostatné požadavky pro použití v plošinách),
- správný způsob připojení k postroji,
- atd.
Přináší i pár terminologických novinek. Například namísto „syntetického vlákna“ (synthetic fibre) se používá výraz „uměle vytvořený materiál“ (man-made fibre, nebo možná „člověkem vytvořený materiál“, je otázka, jaký termín při překladu zvolí VVUÚ). Rovněž norma vůbec nepracuje s výrazem „tlumič pádové energie“ (energy absorber), ale s výrazem „prvek rozptylující pádovou energii“ (v originále energy dissipating element, těžko říct, jak to přeloží VVUÚ) a s tím souvisí, že normy vypadl požadavek na to, aby použitý „prvek rozptylující pádovou energii“ splňoval nebo byl zkoušen podle EN 355. Zároveň tento prvek, ale může být buď součástí pouzdra, nebo spojovacího prostředku.
Dále norma stanovuje, že spojovací prostředek může mít jakoukoliv délku (na rozdíl od spojovacích prostředků podle EN 354, jejichž maximální přípustná délka je 2 m). Délka nebyla limitování ani v předchozí verzi normy z roku 2002, akorát to bylo formulováno tak, že spojovací prostředek na zatahovacích zachycovačích může být delší než 2 m.
V případě výše zmíněného spojovacího prostředku je tu další zajímavost. Článek 3.3 uvádí, že spojovací prostředek může být tvořen ocelovým lanem, textilním popruhem nebo textilním lanem. V čl. 3.2 ČSN EN 360 z března 2003 bylo uvedeno, že může být tvořen i řetězem, ale originál EN 360:2002 o řetězu vůbec nehovořil 😉
Změn je samozřejmě více (ostatně, předchozí ČSN EN 360 měla 12 stran, nová má 68 stran), ale k nim až někdy příště.
Ondřej Belica, 1. 6. 2024
