Po více než dvaceti letech služby se po dnešku odebere na zasloužený odpočinek ČSN EN 353-2 z března 2003 a zítra ji nahradí ČSN EN 353-2 Prostředky ochrany osob proti pádu – Část 2: Pohyblivé zachycovače pádu včetně poddajného zajišťovacího vedení z roku 2025 (ta vychází z EN 353-2:2024). Nejvíce změn se tradičně dotkne výrobců, ale jsou tam i změny významné pro uživatele.
Už v zařazení normy si člověk všimne toho, že původní „Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky“ (Personal protective equipment against falls from a height) jsou nyní „Prostředky ochrany osob proti pádu“ (Personal fall protection equipment).
Terminologických změn je v normě povícero. Stejně jako i v případě EN 360 (viz https://craa.cz/2024/05/31/nova-podoba-csn-en-360/) namísto „syntetického vlákna“ (synthetic fibre) se používá výraz „uměle vytvořený materiál“ (man-made fibre, nebo možná „člověkem vytvořený materiál“, je otázka, jaký termín při překladu zvolí VVUÚ). Rovněž nepoužívá „tlumič pádu/tlumič pádové energie“ (energy absorber), ale „prvek rozptylující pádovou energii“ (v originále energy dissipating element, těžko říct, jak to přeloží VVUÚ). Další ze změn v termínech a definicích čeští čtenáři nepostřehnou, neboť spojovací prostředek bude nadále spojovacím prostředkem (možná spojovacím prvkem, uvidíme, co na to VVUÚ při překladu), ale v anglické verzi je původní výraz „lanyard“ nahrazen novým termínem „connecting element“.
Přibyl nový termín funkce manuálního zajištění (manual locking feature) pro prvek, který zabrání samovolnému pohybu zachycovače dolů vlastní hmotností. Tedy to, co většina uživatelů zná jako aretaci.
Novinkou je i termín „funkce přetlačení“ (možná „funkce proti přetlačení“, nebo „funkce obejití/proti obejití“, uvidíme, jak VVUÚ přeloží override function), coby schopnost iniciovat zakousnutí zachycovače pokud o něj v případě pádu uživatel držící lano nad zachycovačem zavadí rukou („capability to initiate locking of the arrester when struck by an user’s hand in the event of fall when grabbing the flexible anchor line above the arrester“).
A v neposlední řadě i termín deviátor (možná deviační zařízení, je otázka, jak se VVUÚ popasuje s překladem deviation device), jako prostředek, které mění směr lana mezi kotevním bodem a zachycovačem. Prostě starý dobrý deviátor.
První uživatelsky významná změna je hned v předmětu normy, kdy na rozdíl od předchozí verze, která počítala s poddajným vedením (dále jen lano) ukotveným nahoře, nová verze navíc počítá kromě toho i úklonně a vodorovně vedeným a to vč. kotvení na úrovni nohou uživatele.
Další změnu přináší čl. 4.1, který umožňuje, aby zachycovače byly používány i v systému zadržení, pracovního polohování a/nebo lanovém přístupu. V takovém případ musí kromě požadavků EN 353-2:2024 splňovat i požadavky příslušných norem (např. EN 358:2018, EN 12841:2024). Tomu (zejména použití zachycovačů k pracovnímu polohování, kdy podle EN 358:2018 je možné polohovací prostředek z lana odstranit pouze s využitím nářadí) nahrává i nové dělení zachycovačů na ty, které jsou součástí poddajného vedení (napevno nasazené na laně) a na zachycovače odstranitelné z lana.
Ty, které jsou odstranitelné z lana, musí nést označení, s jakým lanem mohou být použity a to buď se syntetickým (uměle vytvořeným – man-made fibre) anebo nepředpjatým drátěným lanem. A aby toho nebylo málo, mohou se používat jak lana s opláštěným jádrem (kermantle rope), tak splétaná (stranded) a stáčená (twisted) lana a samozřejmě již zmíněná drátěná (wire) lana.
Zejména výrobce potěší fakt, že postupy jednotlivých zkoušek (vč. zkoušky ve vlhku a chladu) jsou popsány přímo v normě a ne formou neustálých odkazů na EN 364 (byť i na ni se leckde odkazuje).
Významné změny pro uživatele přináší čl. 7, tedy informace poskytované výrobcem.
Nejenže v nich odpadl požadavek na to, aby byl pohyblivý zachycovač pádu připojen k přednímu připojovacímu zachycovacímu bodu zachycovacího postroje (EN 361), ale dokonce odtud úplně vypadl požadavek na použití zachycovacího postroje. Zachycovací postroj sice norma zmiňuje v článku 3.3, kde uvádí, že spojovací prvek pohyblivého zachycovače pádu umožňující připojení k příslušnému připojovacímu bodu zachycovacího postroje (např. postroje certifikovaného podle EN 361:2002), a dále v čl. 5.1.3.4 a 5.1.4.4, kde vyžaduje, aby osoby provádějící funkční zkoušku zachycovače používaly zachycovací postroj (např. vyhovující EN 361), ale výrobci tento požadavek uživatelům předat nemusí.
Přibyl požadavek na poskytnutí informace, že pohyblivý zachycovač pádu a lano jsou určené pro použití jedinou osobou, což může přinést „morální zábrany“ při záchraně, resp. nácviku záchrany.
Je otázkou, jak se výrobci popasují s požadavkem na informaci (formou obrázku) na minimální vzdálenost mezi chodidly uživatele a zemí (aby se zabránilo nárazu), kdy tento údaj musí zahrnovat maximální záchytnou vzdálenost, prodloužení v důsledku bočního pohybu, průtah lana a rezervní 1 m lana. Podcenění kvality zpracování této výrobcem poskytnuté informace může prakticky znemožnit použití (nasazení) zachycovače při zahájení výstupu/ukončení sestupu.
Rozhodně nepotěší ani požadavek na záložní systém, pokud bude zachycovač i integrovaným lanem použit k pracovnímu polohování.
Změn je v normě samozřejmě mnohem více, ale o tom snad až někdy příště.
Ondřej Belica, 28. 2. 2025
