Loading

Článek je ke stažení v pdf na: https://craa.cz/wp-content/uploads/2022/01/Terminologie_kotveni.pdf

Použití OOP proti pádu z výšky se neobejde bez odpovídajícího kotvení, tedy něčeho, k čemu je možné použité OOP bezpečně ukotvit. Pod souhrnným označením „kotvení“ se skrývají dva základní pojmy „kotevní bod“ a „kotvicí zařízení“.

Kotvicí zařízení je hotový výrobek určený, navržený a použitý ke kotvení. Je certifikován podle normy EN 795[1] (případně i podle technické specifikace CEN/TS 16415[2], anebo v případě kotvicích zařízení coby stavebních výrobků je posuzován podle ČSN EN 1090-2) a musí mít minimální pevnost (tzn. unést minimální zatížení) 12 kN v případě kovových prvků nebo 18 kN v případě nekovových (stále se lze v praxi setkat s kovovými kotvicími zařízeními certifikovanými podle EN 795:1996[3], kde kotvicí zařízení tříd A1, A2, B a D podle tehdejší normy musely udržet sílu 10 kN).
Kotvicí zařízení se dělí na typy A (zařízení s potřebou konstrukčního kotvení pro připevnění, např. oka a plakety), B (kotvicí zařízení bez potřeby konstrukčního kotvení, tedy dočasná přenosná kotvicí zařízení, např. trojnožky, kotevní smyčky, rozpěrné tyče do dveří, nosníkové svorky), C (vodorovná poddajná vedení, nejčastěji v podobě drátěných lan natažených na střechách, jeřábových lávkách atp.), D (vodorovná pevná vedení – často vodorovné kovové profily či koleje) a E (kotvicí zařízení držící vlastní hmotností na plochých površích, často v podobě vaků naplněných vodou, či konstrukcí na něž jsou přidávána závaží).
Mohou být připevněné k okolnímu povrchu (např. typy A, C a D), být na něm volně položeny/postaveny (např. typ E nebo některé typy B – trojnožky) anebo dočasně upevněny ke/kolem kotevnímu bodu (většinou typ B – viz smyčka kolem stromu či konstrukce, nosníková svorka připevněná ke kovovému profilu, anebo kotvicí zařízení vsunutá do otvorů a v nich zapřená).
Dlouhé roky se v případě kotvicích zařízení jednalo o OOP proti pádu výšky, v současnosti ale, na základě Prováděcího rozhodnutí Evropské komise č. 2015/2181 z 24. 11. 2015, nejsou kotvicí zařízení typu A, C a D nadále OOP (tzn. pouze v případě kotvicích zařízení typu B a E se jedná o OOP).

Kotevní bod je jakýmkoliv pevným bodem, k němuž je možné bezpečně ukotvit OOP proti pádu z výšky. Nemusí sloužit výhradně ke kotvení, jeho primární účel může být úplně jiný (případně nemusí být žádný), jen je v daném okamžiku ke kotvení použit. Rámcově jej upravuje nařízení vlády č. 362/2005 Sb.[4], které vyžaduje, aby byl ve směru pádu dostatečně odolný.
Kotevním bodem se v okamžiku použití může stát i kotvicí zařízení (nejčastěji je to případ kotvicích zařízení typu A – plaket a ok, či typu E). Případně může být tvořen kombinací kotvicího zařízení a něčeho dalšího (např. ocelová nebo chemická kotva v kombinaci s kotvicím zařízením typu A – plaketou). Dále jím může být strom, skalní blok, příhradová konstrukce, lampa veřejného osvětlení, komínová hlava, krokev, kleština, schodiště, výtahová šachta, zábradlí, otvor umožňující protažení a následné omotání kotevní smyčky, celá stavba, prostě cokoliv. Stačí jen, aby byl použitelný k danému účelu a odolný k předpokládanému použití.
Na rozdíl od kotvicího zařízení, jehož minimální pevnost je jasně dána a vždy musí být použitelné i samostatně, kotevní body žádnou takovou minimální pevnost stanovenou (ani odvozenou) nemají. Jejich výsledné odolnosti (pevnosti) může být dosaženo vzájemným propojením několika různých kotevních bodů (tzv. „vícebodové kotvení“), které by samostatně pracovníka nebyly schopné udržet (případně by jej udržely ve statickém režimu, nikoliv v případě zachycení pádu).
Požadavek na dostatečnou odolnost se navíc může lišit v závislosti na účel a způsob použití daného kotevního bodu. Jiná je dostatečná odolnost pro systém zachycení pádu, jiná pro systém zadržení. Je běžnou praxí, že pracovník visí (anebo je zjištěn) k hlavnímu kotevnímu bodu a jiný, byť s nižší únosností, používá pouze jako pomocný, umožňující mu zaujmutí pracovní polohy na pracovišti.

Z praktického pohledu je nyní vše jasné. Teď z pohledu terminologického. Často bývají používány nesprávné pojmy a to i v technických normách (převážně v důsledku překladu evropských norem). Snahy o nápravu často komplikují i na internetu zveřejněné snůšky nesmyslů vydávající se za odborné články. Příkladem může být třeba článek „Termíny v ČSN jsou často zavádějící – příklad: kotvicí zařízení, kotvicí bod, kotevní bod,… často však jde o jedno a samé“.
Dokladem nedostatku odborné úrovně je již samotný úvod článku, v němž autor píše, že oprava[5] normy ČSN EN 363[6] přinesla změnu označení „kotvicí bod“ na „kotevní bod“, ale že nedošlo k doplnění kapitoly Termíny a definice o definici pojmu „kotevní bod“. Přitom každý odborník, ba i poučený laik dobře ví, že převzaté harmonizované ČSN musí být obsahově identické s evropským originálem. Takže v rámci opravy nepřesností v národním překladu není možné doplňovat žádné termíny ani definice.

Dále autor poukazuje na nejednotnost pojmů v technických normách. To je naprosto oprávněný poznatek. Koordinace názvosloví ale není záležitostí ÚNMZ[7], nýbrž ČAS[8]. Každopádně je v plánu sjednocení pojmů docílit. Oprava ČSN EN 363 byla první vlaštovkou. Další budou následovat. Nebude to případ starších norem (u nich se to bude řešit až v jejich nových verzích, aby se nedělala oprava normy, která se v dohledné době změní), avšak v nových to tak bude.

Ze zbytku textu předmětného článku vyplývá, že autor má problém s pojmem „kotevní bod“ (dokonce se odvolává i na slovník jazyka českého, což je docela úsměvné, neboť jeho neshody podmětů s přísudky, skloňování zájmena „já“, záměny přídavných jmen účelových za dějové a další češtinářské skvosty, viz obr. 4 – 7, jsou námětem častých vtipů) a doporučuje používat termín „místo upevnění“, což je dle jeho slov definice daná „částí II Přílohy, odstavec 5“ (nařízení vlády č. 362/2005 Sb.).

V první řadě je potřeba uvést na pravou míru, že nařízení vlády č. 362/2005 Sb. žádné definice, ani výklad pojmů neobsahuje.
Zároveň se v něm nikde neobjevuje výraz „místo upevnění“ (ani „místo upevnění OOPP“), což byl termín používaný ve vyhlášce č. 324/1990 Sb., zrušené před patnácti lety, která v § 50 odst. 6, 8 a 9 hovořila o „místě upevnění (ukotvení)“. NV č. 362/2005 Sb. pracuje s pojmy „kotevní místo“ a „místo kotvení“ („místo kotvení OOPP“). V již zmínění části II. bodu 5 přílohy k nařízení vlády č. 362/2005 Sb. stojí: „Vhodný osobní ochranný pracovní prostředek proti pádu, popřípadě pracovní polohovací systém, včetně kotevních míst, musí být určen v technologickém postupu. Pokud se jedná o práce, které zpracování technologického postupu nevyžadují, určí vhodný způsob zajištění proti pádu, respektive pracovního polohování, včetně míst kotvení, odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem. Místo kotvení osobního ochranného pracovního prostředku proti pádu musí být ve směru pádu dostatečně odolné.“

„Kotevní místo“ (stejně jako „místo kotvení“) je poněkud nešťastné (neodborné) označení pro „kotevní bod“ („kotevní“ = „kotevní“, „místo“ = „bod“). To, že legislativci při tvorbě nařízení vlády č. 362/2005 Sb. použili pro „kotevní bod“ toto ne zcela správné označení nereflektující praxi, neznamená, že se o „kotevní bod“ nejedná, nebo že by pojem „kotevní bod“ byl nesprávný, či že by se nemohl používat. A to nejenom proto, že se jedná o v praxi léty zažitý a používaný výraz, ale zároveň i z následujících důvodů:

„Kotevní bod“ v právních předpisech
Tento pojem používá vyhláška č 177/1995 Sb.[9], která v § 74 odst. 4 uvádí, že „pracovní místa pro obsluhu a údržbu dráhy lanové musí být bezpečně přístupná a uspořádána tak, aby osobám pohybujícím se na těchto místech bylo zabráněno v pádu. Podle místních podmínek musí být tato místa vybavena kotevními body pro osobní ochranná zařízení.“
Objevuje se i v jiných právních předpisech, byť už bez vztahu k problematice ochrany proti pádu. Jedná se například o zákon č. 458/2000 Sb.[10], který zná „kotevní body“ venkovních přípojek nízkého napětí (viz § 45 odst. 9).

„Kotevní bod“ v technických normách
Již uvedenou opravu ČSN EN 363 není potřeba duplicitně zmiňovat. Dalším příkladem může být ČSN 83 2610[11] z června 2021, kde články 4.1 a 4.2 jsou věnovány kotevním uzlům používaných do jednoho nebo více kotevních bodů. Že se ale nejedná pouze o záležitost posledních let, dokládají i starší české technické normy. Například ČSN 83 2602[12] z března 1994, kde je v čl. 4.3.3.1 uvedeno, že se zkoušený blokant upevní na „kotevní bod“ pomocí karabiny a na obr. 5 je v legendě uveden „kotevní bod“ pomocného a „kotevní bod“ hlavního nosníku.

„Kotevní bod“ v odborné literatuře
Skutečnost, že pojem „kotevní bod“ je správné, a odbornou praxí zažité označení pro „místo kotvení OOPP“ dokládá i fakt, že je hojně používán i v odborné literatuře. Namátkou lze zmínit Úvod do jednolanové techniky[13], kde jej lze nalézt na str. 36. Nebo ve Sborníku semináře k činnostem ve výšce a záchranářství[14], kde je použit na str. 48. Používá jej na str. 85 kniha Služební příprava prací ve výškách[15]. Objevuje se i na straně 148 Učebních textů pro pracovníky provádějící stavební práce ve výškách a nad volnou hloubkou[16]. Dále pak na str. 219 Učebních textů pro instruktory průmyslového lezectví[17]. Rovněž i na str. 34, 59 a 67 Práce ve výšce a nad volnou hloubkou v podmínkách požární ochrany[18], stejně jako na stranách 34, 59, 66 či 90 jejího remaku Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a zásahové činnosti ve výškách a nad volnou hloubkou[19]. A takto by se dalo pokračovat dále počínaje odbornou literaturou starou desítky let, až po nejnovější publikace, které vyšly v nedávné minulosti. Výraz „kotevní bod“ je po desítky let používán i v dalších dokumentech, jako jsou například bezpečnostní směrnice, technologické postupy či návody k použití OOP (na mnohých OOP je správný směr jejich nasazení do lana znázorněn polohou OOP ve vztahu ke „kotevnímu bodu“, který je vyobrazen piktogramem kotvy).

S ohledem na výše uvedené jsou správná označení „kotvicí zařízení“ pro kotvicí zařízení, a „kotevní bod“ pro to ostatní, co není kotvicím zařízením a k čemu se běžně kotví. Akceptovatelná označení jsou i „kotevní místo“ a „místo kotvení“. Nejdůležitější ale je, aby kotvení sloužilo svému účelu, bylo snadno a bezpečně přístupné a bylo bezpečné po celou dobu jeho používání.

Ondřej Belica, 10. 1. 2022

[1] ČSN EN 795 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení, 2013.
[2] ČSN P CEN/TS 16415 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení – Doporučení pro kotvicí zařízení v případě použití více než jednou osobou současně. 2013.
[3] ČSN EN 795 Ochrana proti pádům z výšky – Kotvicí zařízení – Požadavky a zkoušení, 1997.
[4] Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
[5] Oprava ČSN EN 363: Opr.1 (Katalogové číslo: 511961), 2021.
[6] ČSN EN 363 Prostředky ochrany osob proti pádu – Systémy ochrany osob proti pádu, 2019.
[7] Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
[8] Česká agentura pro standardizaci
[9] Vyhláška č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah
[10] Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)
[11] ČSN 83 2610 Uzlování – Terminologie, 2021.
[12] ČSN 83 2602 Pracovní a osobní ochrana – Blokanty, 1994.
[13] ŠMIKMÁTOR, Ferdinand. Úvod do jednolanové techniky. Praha: Česká speleologická společnost, Knihovna České speleologické společnosti. 1987.
[14] MATÝSEK, Radomil. Speleologická technika. In: Sborník semináře k činnostem ve výšce a záchranářství. Ostrava. VŠB – HGF Katedra techniky požární ochrany a bezpečnosti průmyslu. Ediční středisko VŠB Ostrava, 1993.
[15] LINHART, Milan. Služební příprava práce ve výskách a nad volnou hloubkou, 1 díl Základní materiál, Praha: Tiskárna MV ČR, 2000.
[16] MATÝSEK, Radomil. Učební texty pro pracovníky provádějící stavební práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Bolatice: Aretea, 2003.
[17] MATÝSEK, Radomil. Průmyslové lezectví – učební texty pro instruktory. Bolatice: Aretea, 2003.
[18] BUŘIČ, Petr a Richard FRANC. Práce ve výškách a nad volnou hloubkou v podmínkách požární ochrany. Praha: Tiskárna MV ČR, 2003. ISBN: 80-86640-07-8.
[19] FRANC, Richard a kol. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a zásahové činnosti ve výškách a nad volnou hloubkou. Ostrava, SPBI, 2008. 978-80-7385-047-0.